O knize: 1992 / Víte, jaký je nejsmutnější pohled na světě? To je, když vidíte rozbité housle. V každém případě mě přesně zabolelo u srdce, když jsem si na silnici všiml rozdrceného pouzdra na housle, ze kterých na všechny strany trčely struny. Případ znamenal nehodu ještě jasněji než dívčino tělo natažené na kraji silnice. Její prsty se stále zarývaly do suché hlíny a sukně se jí zvedla nahoru a odhalila její úžasně krásné nohy. Ano, tyhle mrtvé housle mě zneklidnily. Byla jakoby korunou osudové shody okolností, které mě tam v tu hodinu zavedly..